Erben, Karel Jaromír, Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala [E stav-0299]

Analýza

Analyza2 Abc Public

Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Viz též:
EN-0661, E stav-0300[ii], Hol I-0205

Incipity

Vnořené a variantní incipity	[2] Ještě mě v kolíbce kolíbali, už jsou mi o vojně povídali [6] Má zlatá panenka v komůrce spí, ach kýž je mi možná promluvit s ní [11] Háječky se pěkně zelenají, jinší mou panenku namlouvají [14] Zatoč se, slunéčko, nad ty lesy, už mě má panenka nic netěší

Pramen

Pramen	Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla [E]
Část pramene	Erben, Karel Jaromír: Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského [E stav]
Druh pramene	publikace
Bibliografie / Místo uložení / Signatura	Prostonárodní české písně a říkadla. Sebral a vydal Karel Jaromír Erben. Praha 1864
Číslo / Strana	299 / 437
Oddíl sbírky	Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského

Katalogizace

Typ jednotky	TO

Mapa

Mapa

Sběr

Datace	[1862 - 1864]
Sběrové oblasti	Berounsko
Regiony	Berounsko, Čechy, Česká republika, Středočeský kraj

Skeny (multimédia)

Skeny All	Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala [E stav-0299] « ‹ 2 › »

Noty

Analyza2 Abc

Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala

Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla

Analýza viz: EN-0661 - Těžko mě matička vychovala

Text

Analyza Textu Text	299. Poslední návštěva. (Nápěv 661.) Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala. Ještě mě v kolíbce kolíbali, už jsou mi o vojně povídali. Ještě jsem nevyrost, mám bejt voják: když už mě svázali, co je dělat? Svázali, svázali. provazami, abych já nechodil za pannami. A já se rozvážu, půjdu přece, neb jest má panenka švarný děvče. Má zlatá panenka v komůrce spí, ach, kýž je mi možná promluvit s ní! Já půjdu, zaklepám na okýnko: Vstaň, pojď mně otevřít, má hubinko! Otevři, otevři, dokud čekám, dokud bílej kabát ještě nemám. „Což bych já ti ráda otevřela, kdyby mne hlavička nebolela.“ Jistě tě nebolí, jak se děláš, ale že v svém srdci jiného máš! Háječky se pěkně zelenají, jinší mou panenku namlouvají. Když ji namlouvají, ať ji mají: jen ať ji přede mnou nelíbají. Kdyby ji přede mnou objímali, těžké by mně srdce udělali. Zatoč se, slunéčko, nad ty lesy: už mě má panenka nic netěší. Ač mě těšívala, víc nebude: bude mě těšívat někde jinde! Z Berounska. – Srov. Čel. III, 26; Suš. 577.

Analyza Textu Text

299.
Poslední návštěva.
(Nápěv 661.)

Těžko mě matička
vychovala,
z ručky na ručku mě
překládala.

Ještě mě v kolíbce
kolíbali,
už jsou mi o vojně
povídali.

Ještě jsem nevyrost,
mám bejt voják:
když už mě svázali,
co je dělat?

Svázali, svázali.
provazami,
abych já nechodil
za pannami.

A já se rozvážu,
půjdu přece,
neb jest má panenka
švarný děvče.

Má zlatá panenka
v komůrce spí,
ach, kýž je mi možná
promluvit s ní!

Já půjdu, zaklepám
na okýnko:
Vstaň, pojď mně otevřít,
má hubinko!

Otevři, otevři,
dokud čekám,
dokud bílej kabát
ještě nemám.

„Což bych já ti ráda
otevřela,
kdyby mne hlavička
nebolela.“

Jistě tě nebolí,
jak se děláš,
ale že v svém srdci
jiného máš!

Háječky se pěkně
zelenají,
jinší mou panenku
namlouvají.

Když ji namlouvají,
ať ji mají:
jen ať ji přede mnou
nelíbají.

Kdyby ji přede mnou
objímali,
těžké by mně srdce
udělali.

Zatoč se, slunéčko,
nad ty lesy:
už mě má panenka
nic netěší.

Ač mě těšívala,
víc nebude:
bude mě těšívat
někde jinde!

Z Berounska. – Srov. Čel. III, 26; Suš. 577.

Inicipit

Incipit	Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala
Incipit spisovný
Incipit normalizovaný